Fotbal je hra pro dvaadvacet hráčů na devadesát minut, kterou vždycky nakonec vyhrají Němci,“ pravil už v devadesátých letech minulého století slavný anglický internacionál a dnešní televizní komentátor Gary Lineker. „Nejsem jistý, jestli jsem to už zmínil, ale Němci opravdu vědí, jak vyhrávat,“ doplnil svou světově proslulou hlášku Lineker koncem minulého týdne.

Německá béčka vyhrála ME „21“ i Konfederační pohár. Fotbal důležitější než život a smrt!
Německo totiž v Krakově v pátek získalo zlato na ME hráčů do 21 let (ve finále nad Španělskem 1:0) a v neděli vyhrálo v SanktPetěrburguKonfedereční pohár FIFA (ve finále 1:0 nad dvojnásobným mistrem JižníAmeriky z posledních let, Chile, 1:0). Uvidíme, co nyní předvedou mladí Němci na probíhajícím ME do 19 let v Gruzii (naštěstí jsou v jiné skupině než Češi). Senzačním faktem ovšem je, že oba turnaje vyhráli prakticky s náhradními, jakýmisi B-týmy.

V A-mužstvu nechali po sezoně své největší hvězdy odpočívat. A nahradili je talentovanými mladíky, převážně z „21“. A ta přesto s dalšími talentovanými hráči turnaj v Polsku vyhrála, stejně jako německé „béčko“ triumfovalo v Rusku na Konfederačním poháru FIFA, což je tradiční generálka vítězů kontinentálních šampionů na MS v roce 2018.

Fotbal vytváří v Německu miliardové obraty

Čím to je? Nejspíš tím, že i v ekonomice to dlouhodobě vypadá na velké německé fotbalové vítězství. Už před sedmi lety byla zveřejněna odborná studie, kterou v Česku publikoval server Aktuálně. Psalo se v ní o tom, že v Německu fotbal dává práci 110 tisícům lidí. A že je pro největší evropskou ekonomiku stejně důležitý jako jedna z největších automobilek světa – Volkswagen.

Podle historicky první studie, která zkoumala ekonomický význam profesionálního fotbalu, totiž toto sportovní odvětví a zábava pro statisíce fanoušků v Německu vytvářelo ročně obrat převyšující pět miliard eur. To bylo v roce 2010, dnes budou tato čísla ještě vyšší.

„Fotbal je důležitější než život a smrt,“ citoval tehdy deník Die Welt slova legendárního trenéra FC Liverpool Billa Shanklyho. A ekonomická studie poradenské společnosti McKinseyjasně potvrdila, že kromě zábavy je to také byznys, který ovlivňuje životy stovek tisíc lidí. Alespoň v Německu to platí.

Podle studie tak každé pětisté euro v německém HDP vytvářelo už v roce 2010 profesionální fotbalový byznys. „To odpovídá ekonomickému výkonu velkého města,“ uvádějí experti.

Fotbal dohání automobily

Fotbalový průmysl v Německu ve výkonnosti stíhá automobilové nebo strojírenské firmy, které tvoří základ hospodářství. Úplně se pak vyrovná těžebnímu průmyslu nebo zásilkovému prodeji.

Týmy první a druhé Bundesligy jsou přínosné i pro stát – na daních a poplatcích v hotovosti dostávalněmecký stát z fotbalu už před sedmi lety ročně 1,5 miliardy eur čistého zisku. „Kluby mohou být hrdé, že přispívají k výkonnosti ekonomiky,“ komentoval tenkrát výsledky studie Christian Seifert z Německého fotbalového svazu.

„Fotbal neživí jenom fotbalisty, trenéry a funkcionáře. Na plný úvazek v profesionálních klubech pracuje na sedmdesát tisíc lidí, další jsou napojeni na tento byznys v různých distribučních nebo výrobních firmách,“ citovalo Aktuálně z vědecké fotbalové studie.

„V německých hotelích a pohostinstvích je vytvořeno na deset tisíc míst díky fotbalu, v německém oděvním průmyslu pak na fotbale závisejí tři procenta zaměstnanců firem,“ uváděli experti společnosti McKinsey.

A co v Česku? Žádné údaje nemáme

„Německý fotbal může být vzorem pro zástupce českého fotbalového svazu, zmítaného v poslední době spíše skandály. O hospodaření klubů v Česku neexistují téměř žádné relevantní údaje, o přínosu pro místní ekonomiku se nemluví už vůbec,“napsalo v roce 2010 Aktuálně.

Doslova to platí – i s těmi skandály – i v roce 2017. I když Sparta a Slavia v létě v historicky nejvyšším objemu nakupují nové hráče včetně zahraničních hvězd.

Stále je to ale ve srovnání s Německem jiný svět. Přesto se v pátek 1. září 2017 v Praze-Edenu chce Jarolímův český tým postavit německým mistrům světa z roku 2014 a čerstvým vítězům Konfederačního poháru 2017 v důležitém utkání kvalifikace MS 2018 a být jim důstojným soupeřem. Jakýkoli bod by v dané situaci byl zlatý.

Jenže jsme to viděli v pátek i v neděli: „Fotbal je hra pro dvaadvacet hráčů na devadesát minut, kterou vždycky nakonec vyhrají Němci.“

Třeba bude v pátek 1. září 2017 německý vlk po letních hodech dostatečně nasycen. Nespoléhejme se ale na to.

Podrobné informace získáte zde:Fotbalové Dresy pro Děti.

Famózním výkonem v semifinále evropského šampionátu jednadvacítek proti Itálii se předvedl španělský reprezentant Dani Ceballos. Ano, po zápase se mluvilo o Saulu Níguezovi, který Azzurrini sestřelil hattrickem, ale dvacetiletý záložník Betisu Sevilla na sebe rovněž vydatně upoutal.

Ceballos? Talent s prořízlou pusou je v hledáčku Los Blancos!
Na hřišti se Ceballos dostal i v konkurence i o třech let starších hráčů. Na place si vodí soupeře a spoluhráče posílá do vyložených šancí. Však z jeho přihrávky také Níguez otevřel skóre.

O jeho služby se v minulosti zajímala řada klubů včetně Barcelony, Liverpoolu, Arsenalu, Neapole nebo Atlétika Madrid. Zrovna na Nou Camp by se ale nejspíše vůbec nehrnul.

Vždyť po triumfu Španělska na Euro 2012 vybízel Katalánce Cesca Fábregase a Gerarda Piqého, aby opustili španělský tým a hráli si za svou zemi. A to zdaleka nebylo vše. Na sociálních sítích se často prezentuje hodně kontroverzními výroky a kvůli tomu leží hodně lidem v žaludku.

Přesto by ho nyní rád získal Real Madrid, který je ochoten ho za 15 milionů eur vyplatit ze smlouvy a ještě ho rok nechat hrát v Betisu Sevilla. Svým stylem hry nápadně připomíná Andrese Iniestu, ale toho v Barceloně takřka stoprocentně nenahradí. Dost možná ale nepřestoupí vůbec. Po semifinále v Krakově se nechal slyšet, že má smlouvu ještě na tři roky, je spokojený a o přestupu nepřemýšlí.

Vítejte v našem blogu, abyste dostali další novinky o Levné fotbalové dresy.

Pražská Sparta předevčírem učinila Tala Ben Chaima nejdražším hráčem české ligy – ať už jde o přestupovou částku nebo očekávaný plat. A na první pohled si pro takovou investici vybrala správného borce; talentem očividně bohatě obdařeného křídelníka, který před dvěma lety nemálo zaujal v Lize mistrů proti Plzni. Pár „ale“ se nicméně vždy najde…

První otazník se vznáší hnedle nad tím, jak vůbec Ben Chaim ustojí své první zahraniční angažmá. Jeho agentem je odnepaměti jeho vlastní otec, což nasvědčuje jisté pohodlnosti, přičemž zanedlouho 28letý křídelník již v minulosti ve prospěch lepšího kontraktu v Tel-Avivu odmítal i zájemce ze Španělska.

Je tedy vůbec psychicky připraven na cizí prostředí? Nehlodal ho dříve červík, který zaséval docela neomylné, docela dobře podložené obavy? Vyloučit to momentálně nelze.

Důležité také bude, jak Ben Chaima přijmou jeho vlastní fanoušci, neboť by mohlo být záhodno mu zkraje dopřát pořádnou dávku trpělivosti. Ačkoliv Ben Chaim vedle střelce Zahaviho a stopera Ben Haima nikdy nebyl největším symbolem klubu, za miláčka publika se s klidem považovat dal.

V tomto směru si už sparťanský kotel své zažil, když navzdory relativně rozpačitým startům nakonec mezi sebe celkem bezproblémově přijímal rodáky z Kamerunu a Pobřeží Slonoviny (zejména na Bonyho debutovou, třígólovou sezonu se teď vzpomíná s úsměvem), takže by měl být připraven i na Izraelce.

V případě prokázání jisté důvěry, ba tolerance by letenští fandové mohli dojít parádních a pravidelných splátek, o tom není pochyb. A pravdou je, že Tal Ben Chaim byl svým způsobem pro Maccabi Tel-Aviv ukázkovým talismanem; však při ligové prohře svého týmu naposledy skóroval dávného září 2014.

Ovšem psychické hledisko má více vrstev a neobsahuje pouze otázku zabydlování v cizím prostředí. Speciálně po uplynulé sezoně se totiž nabízí vrhnout určitý stín obav i na Ben Chaima v roli jasného vůdce ofenzívy, která mu byla svěřena po odchodu hlavního kanonýra a lídra Erana Zahaviho do Číny.

V tomto ohledu byla sezona 2016/17 Ben Chaimovým „coming outem“, respektive ho měla přinést a spíše nepřinesla. Právě letos měl Ben Chaim učinit Maccabi svým týmem, který bude šlapat podle něho. A k tomu vesměs došlo – problém je, že tým nešlapal ani zdaleka tak, jak by si kdekdo představoval.

Počátek sezony vypadal jako z pohádky a Šota Arveladze se jevil coby ten pravý trenér určený ke stavbě týmu kolem sedmadvacetileté hvězdy. Ben Chaim okamžitě zažil svůj suverénně nejlepší ligový úvod v kariéře, když se poprvé trefil v pěti po sobě jdoucích startech a celkem nastřádal neuvěřitelných osm tref.

Jenže ihned záhy to žlutomodrým v sedmém kole skřípalo doma proti Maccabi Haifa a Arveladze si dovolil něco nemyslitelného – o půli Ben Chaima po údajné rozepři v kabině stáhl a do dalšího zápasu ho ani nepostavil od začátku. Maccabi Tel-Aviv prohrálo obě klání, celkem uhrálo jedinou výhru v šesti kolech mezi koncem října a začátkem prosince… a v honbě za titul utrpělo dramatickou, ne-li v součtu osudovou ztrátu.

Jistě, sám Arveladze se v tu dobu neprojevil jako citlivý stratég a brzy se taky začalo intenzivně volat po jeho hlavě, která se okamžitě zkraje nového roku skutečně kutálela, ovšem faktem zároveň zůstává, že Ben Chaima v nepohodě zkrátka na hřišti nechcete. Vzteká se na rozhodčí, sbírá karty, vytrácí se.

Odchovance Maccabi Petach-Tikva, kde mimochodem Ben Chaim vyrůstal s dalším vysoce ceněným Izraelcem Omarem Damarim (na kterého tehdy druholigové RB Lipsko v lednu 2015 našilo pěti- až sedmimilionovou cenovku), je potřeba si svým způsobem hýčkat.

Když všechno klape a on zároveň na svém (zpravidla levém) křídle přijímá dostatek balonů, je schopen soupeře zadupávat do země jako otravný hmyz, a to i při útočení do plných – jakkoliv je převážně rychlostním typem dribléra. Když ale leccos nevychází, Ben Chaim až nezdravě často není k nalezení.

Pídíte se třeba po gólu, kterým by reagoval na branku soupeře a zpříma tak pomáhal odvracet potenciální nezdar? V sezoně 2016/17 žádnou takovou nenajdete – a to jich dal celkem 15. Z toho jedenáct ovšem nasázel v zápasech, které Maccabi nakonec vyhrálo dvougólovým či vyšším rozdílem. Jistě, nebýt Ben Chaima, nebylo by to tolik. Ale hubenější výhry by se dost možná narodily tak jako tak.

Jakmile se tedy měl Ben Chaim podílet na debaklu slabšího soupeře, neměl sebemenší problém. Zato jakmile se na něho mančaft v závěru sezony odvolával v těžkých bitvách s Hapoelem Beer-Ševa (dvakrát) a Beitarem Jeruzalém, Ben Chaim nepřiskočil. A všechny duely – i samotný titul – se prohrály.

Další obdobný a poměrně čerstvý případ pro změnu z pohárové Evropy: v první půli zápasu se Zenitem Ben Chaim asistoval u dvou branek při poločasovém vedení 3:0 a uprostřed šlapajícího mužstva vypadal jako král; když pak Zenit heroicky otáčel na 3:4, řekl si o pozornost akorát střídáním z 85. minuty.

Zde je opět třeba zdůraznit, že vina rozhodně neleží pouze na bedrech Ben Chaima. Taky je ale nutno vzít v potaz, že ve své první sezoně coby neoddiskutovatelná hlavní star Maccabi spíše selhal; třebaže statisticky prožil svůj nejvydařenější ročník. Sparta by tudíž na Ben Chaimovi jednak rozhodně měla chtít stavět hru, jednak by ale měla být připravena na poměrně dost náladového rozdílového hráče.

Na tomto místě je nesmírně důležité, jak si ho ukočíruje italský trenér Andrea Stramaccioni, a pro fanoušky Sparty bude asi vítanou zprávou, že se jedná opravdu o jeho ryzí, vysněnou posilu, se kterou před dotažením přestupu sám komunikoval po telefonu.

Když už si ho tedy vyžádal, bude se teď Stramaccioni muset v první řadě zasadit o to, aby Václav Kadlec s Plavšićem neměli problém s ustupováním Ben Chaimovi v otázce iniciativy, ale zároveň byli připraveni ji v cukuletu převzít, jakmile vyjde najevo, že jejich hvězdný a královsky placený kolega nemá svůj den.

Pokud Václav Kadlec mívá sklony k sólování, izraelský křídelník je bezesporu ukáže taky – v takovém případě je nutno mít na hřišti někoho, kdo si ho seřve. Zároveň je radno mít na place hráče, kteří jsou schopni pohotově reagovat na časté vertikální záběhy Ben Chaima, jehož nadprůměrná herní inteligence se projevuje především v této herní činnosti, potažmo ve výběru střelecké pozice. (Nebude právě v tomhle ohledu nejvíc scházet Aleš Čermák?)

Koupit suverénně nejrychlejšího křídelníka izraelské ligy s parádní technikou je na jednu stranu výhra sama o sobě, na stranu druhou s podobnou pověstí (byť z horší ligy a s horší technikou) přicházel i Gino van Kessel. Srovnání s jeho osobou je pořád hlavně škodolibým a spíše nemístným aktem, avšak to neznamená, že je Tal Ben Chaim automatickou výhrou. Je nutno si ho srovnat a zároveň neznechutit.

Za ideálních okolností každopádně Sparta ulovila rozdílového borce, jakého jí může leckdo závidět. Obounohý borec, který už rozhodoval zápasy po boku falešné devítky (Zahavi) i relativně statického, nepříliš mobilního zabijáka do vápna bez driblinku (Prica, Kjartansson – nyní Janko?), vážně slibuje mnoho. Ani předpokládané rozestavení 4-2-3-1 si nebude žádat Ben Chaimovo přizpůsobování, preferovali ho totiž všichni kormidelníci Maccabi v čele s elitními Peterem Boszem a Slavišou Jokanovićem.

Otázka s nepředvídatelnou odpovědí za milion v tuto chvíli zní: bude Stramaccioni vědět jak na něho, když poprvé – a jaksi nevyhnutelně ještě několikrát poté – půjde do tuhého? Osobně nemůžu dospat.

Podrobné informace získáte zde:Fotbalové Dresy pro Děti.

„Že půjde do Česka, to se opravdu nečekalo. Mluvilo se o atraktivnějších adresách,“ líčí novinář Ori Cooper z deníku Jediot Achronot.
Nedivte se: Ben Chaim má za sebou parádní sezonu, během které za Maccabi Tel Aviv nastřílel coby záložník celkem osmnáct branek.
Skauti, kteří se na něj jezdili dívat, si mohli zapsat: rád si navádí míč z levé strany do středu hřiště a nebezpečně střílí. Nejen holou hlavou, ale i stylem hry trochu připomíná Arjena Robbena, jen na opačné straně hřiště.
A hlavně je ďábelsky rychlý.
„Jednoznačně nejrychlejší hráč v Izraeli. Když rozkmitá nohy, v mžiku je o dva kroky před bránícím soupeřem,“ popisuje Cooper. Dřív pracoval jako vyhledáváč talentů, takže jeho slovo má váhu. Najde i slabiny: „Občas propásne vhodný moment pro přihrávku aněkdy zapomíná bránit.“
Přesto patří mezi nejtalentovanější hráče, které Izrael v posledních letech vychoval. V zimě už byl na spadnutí odchod do Brugg, belgický tým nabízel dokonce o 30 milionů korun víc než Sparta – tehdy ještě nebyla aktivní Ben Chaimova výstupní klauzule. Ale Maccabi bojovalo o titul a nepustilo ho.
Tak proč teď k odchodu svolilo? Aproč si izraelský reprezentant vybral právě Spartu?
„Zájem byl i z Nantes, ale Francouzi nechtěli zaplatit požadovanou částku,“ objasňuje Cooper. „V Maccabi chtěl vyšší plat, ale klub mu už smlouvu odmítl vylepšit.“
Ve Spartě se dočkal lepšího kontraktu, ale bude si muset zvykat v týmu, který prochází turbulentním obdobím. „S tím by neměl být problém. Je to fajn kluk, oblíbený, se smyslem pro humor,“ tvrdí Cooper. „Je mu 27, takže má možná poslední šanci naplno využít svůj velký talent. A bude ji chtít využít.“
Podrobné informace získáte zde:Fotbalové Dresy Levně.

Je ofenzivním záložníkem, který dává poměrně dost gólů. Například loni na podzim v kvalifikaci o postup na mistrovství světa skóroval za Izrael proti Itálii i proti Makedonii.
Výmluvné jsou jeho statistiky z minulé sezony: v izraelské lize za Maccabi odehrál 29 utkání, dal 15 gólů a na pět přihrál. Další tři branky přidal v pohárech.
Podle informací izraelských médií měl ve smlouvě s Maccabi výstupní klauzuli na 3 miliony eur (80 milionů korun). Že by však přišel za tuto částku, není potvrzené.
Před dvěma lety se Tal Ben Haim ukázal i českým fanouškům, s Maccabi dokázal vyřadit Plzeň ve 3. předkole Ligy mistrů.
Tal Ben Haim v Maccabi dosud nastupoval se svým známějším jmenovcem. Pětatřicetiletý stoper stejného jména léta působil v Premier League v Chelsea, v Manchesteru City, Porstmouthu, West Hamu či Sunderlandu. Nyní se jejich fotbalové cesty rozcházejí.
Jedenadvacetiletý Plavšič dosud působil v Crveně Zvezdě Bělehrad, jeho cena je podle zahraničních médií kolem 1,5 milionů eur, což je v přepočtu přibližně 40 milionů korun.
Plavšičovi nejvíc sedí pozice na pravé straně zálohy, ale nastupuje i na druhém kraji či na pozici podhrotového hráče. Patří k fotbalistům, kteří příliš nevyrostli, měří jen 166 centimetrů.
Současný kádr Sparty
Brankáři: David Bičík, Martin Dúbravka, Tomáš Koubek, Vojtěch Vorel.

Obránci: Eldar Ćivić, David Hovorka, Juraj Chvátal, Michal Kadlec, Vjačeslav Karavaev, Milan Piško, Lukáš Štetina, Ondřej Zahustel, Costa (zranění)

Záložníci:Néstor Albiach, Martin Frýdek, Václav Kadlec, Lukáš Mareček, Tomáš Rosický, Michal Sáček, Josef Šural, Lukáš Vácha, Bogdan Vatajelu, Vukadin Vukadinović, Christian Frýdek (zranění).

Útočníci: Marc Janko, Lukáš Juliš, David Lafata, Matěj Pulkrab.

Před podpisem: Tal Ben Haim (Maccabi Tel Aviv), Srdjan Plavšič (CZ Bělehrad)
Podrobné informace získáte zde:Fotbalové Dresy pro Děti.

Z

„Dostal jsem i jiné nabídky, ale setrvání v Baníku bylo pro mě na prvním místě a jasná priorita,“ řekl pro klubový web Tomáš Mičola, který byl nejproduktivnějším ostravským hráčem. V lize dal sedm gólů a na sedm jich nahrál.
„Jsem rád, že jsme se domluvili na podmínkách a můžu pokračovat,“ dodal Mičola. „Těšil jsem se, že si první ligu zahraju zase s Baníkem, teď se na to musíme co nejlépe připravit, protože to bude hodně náročná sezona.“
Tomáš Mičola patřil v národní lize k nejvytíženějším hráčům mužstva, odehrál 27 utkání. Potěšilo ho, že si po třech letech, po vleklých zdravotních problémech zahrál bez větších potíží. „Koleno drží, což jsem moc rád, ale je to zásluha, velká práce kluků z Baníku, doktorů, fyzioterapeutů, masérů,“ řekl Mičola.
Teď si ale doléčuje poraněné vazy v kotníku z utkání se Znojmem.
„Tomáš ukázal, že je platný hráč. Věříme, že jeho zkušenosti nám v první lize pomůžou,“ řekl Dušan Vrťo, sportovní ředitel Baníku.

Podrobné informace získáte zde:Fotbalové Dresy Levně.

Jak vnímá, že má být tahounem?
„Vím to, čtu o tom, ale snažím se nepřipouštět si to. Kdybych si to připouštěl, asi bych se z toho složil,“ pousmál se, když s novináři mluvil na reprezentačním srazu před odletem do Polska. „Očekávání jsou velká, ale pokud budeme hrát tak, jako v kvalifikaci, můžeme ve všech zápasech udělat dobrý výsledek.“
Na jaké umístění si věříte?
Máme tenhle rok velice dobrý tým, dobré hráče, partu. Víme, že skupina je těžká, ale budeme se s tím chtít vypořádat a zkusit postoupit.
Vy jste ještě stihl i sraz áčka. Stačil jste si vůbec odpočinout?
Neřekl bych, že jsem úplně odpočíval – byly tam tři dny volna a během nich stejně pořád musíte být v zátěži a něco dělat. Ale přišlo to vhod a aspoň jsem trochu zregeneroval.
Zdravotně jste v pořádku? V zápase s Norskem jste se lehce zranil…
Měl jsem tam nějaký lehčí problém, leduju to. Do Eura by to mělo být v pořádku, v neděli budu k dispozici.
Je pro vás fajn, že po zklamání v Norsku máte šanci sezonu zakončit něčím lepším?
Nemyslím si, že to bylo fatální zklamání. Pořád je to bod z venku, ty se dělají těžko. Třeba bude v konečné fázi znamenat i postup… Nic nevzdáváme, máme čtyři zápasy, něco se dá udělat i doma s Německem.
A Euro s jedenadvacítkou? Jak se na něj těšíte?
Je to zase něco jiného. Moje první Euro, doteď jsem na žádném takovém turnaji nebyl, takže se těším hodně. Když člověk reprezentuje svou zem, musí vždycky podávat stoprocentní výkony. Já se o to vždycky snažil a budu se o to snažit i dál, stejně jako všichni spoluhráči.
Nebude pro vás handicap, že jste chyběl na soustředění jedenadvacítky v Kaprunu?
To bych neřekl. Celých deset dní jsem absolvoval v Belgii a v Norsku, zátěž je úplně stejná. A s klukama z jedenadvacítky jsme sehraní už delší dobu.
Začínáte proti Německu. Je dobře, že jednoho z favoritů potkáte hned na úvod?
Asi je jedno, s kým začnete. Němci jsou samozřejmě favoriti turnaje, bude to asi o něco těžší, ale když se nám podaří vyhrát, bude to pro vývoj skupiny hodně důležité. Pak bychom měli hodně velkou šanci na postup.
Ve druhém zápase se utkáte s Itálií, kde působíte v Udine. Pikantní zápas?
Na to se těším obzvlášť. Mám tam hodně kamarádů a vlastně všechny hráče znám. Hecoval jsem se zatím jen s Andreou Petagnou, se kterým jsem minulý rok hrál v Ascoli.
Co jste si psali?
Takovou tu klasiku: Vyhrajeme my, vy prohrajete, dostanete bůra…
Některé reprezentace jsou bez nejsilnějších hráčů, protože je kluby neuvolnily. Na vás Udine netlačilo, abyste si raději odpočinul?
Vím, že se to stalo Polákům, kteří nemají Zielinského z Neapole. Ale to je jediný případ, který jsem zaregistroval. Udine na mě rozhodně netlačilo, naopak byli rádi, že budu reprezentovat.
Během jara se spekulovalo o vašem přestupu. Berete Euro i jako šanci ukázat se případným zájemcům?
Tak to asi bere každý hráč. Je to mistrovství Evropy, vyvrcholení sezony, každý bude hodně na očích. Ale ukázat se člověk mohl už v sezoně, tam na to bylo 36 utkání. Teď je to na skautech a manažerech, aby se na zápasy dívali, ale já se tím nezabývám. Jsem v Udine, chci udělat co nejlepší výsledek s reprezentací a vůbec nemyslím na to, jestli bych měl šanci se někam posunout, když se mi povede Euro.

Podrobné informace získáte zde:Fotbalové Dresy Levně.

Koho by loni na podzim po startu kvalifikace napadlo, že Slovensko může bojovat o postup na šampionát?
Slovensko – Anglie 0:1.
Slovinsko – Slovensko 1:0.
„Ale po těchto dvou porážkách se karta otočila. Zvládli jsme čtyři zápasy za sebou. V tabulce jsme druzí, za což jsme vděční,“ prohlásil záložník Hamšík, největší hvězda národního týmu.
Slovensko nastartovala výhra 3:0 nad Skotskem. Následovala vítězství 4:0 nad Litvou a 3:1 nad Maltou. Co na tom, že mezi tyto zápasy se vešla i krutá porážka 0:6 v přípravě ve Švédsku.
Naposledy Slovensko o víkendu vyhrálo 2:1 v Litvě, pojistilo si druhé místo v kvalifikační skupině a přiblížilo se vedoucí Anglii na rozdíl dvou bodů.
SKUPINA F
MUŽSTVO Z V R P S B
1. Anglie 6 4 2 0 10:2 14
2. Slovensko 6 4 0 2 12:4 12
3. Slovinsko 6 3 2 1 6:3 11
4. Skotsko 6 2 2 2 9:10 8
5. Litva 6 1 2 3 6:11 5
6. Malta 6 0 0 6 2:15 0
„Máme to ve svých rukou. Na začátku podzimu nás čeká Slovinsko. Zápas roku. Pokud ho zvládneme, máme teoretickou šanci i na vítězství ve skupině,“ přemítal Hamšík. „Každopádně máme před sebou příjemné léto.“
A trenér Ján Kozák doplnil: „Moc si té vítězné série vážím. Máme, co jsme si přáli. Náboj, napětí – a naději. Budeme se o ni bít, dokud bude existovat.“
První místo by znamenalo přímý postup na šampionát, druhá příčka pravděpodobně baráž (to se netýká jen nejhoršího týmu na druhých místech, ale v současnosti je Slovensko na postupové pozici).
Slovensko bylo dlouho ve stínu české reprezentace, která pravidelně postupovala na evropské šampionáty a v roce 2006 se dostala i na mistrovství světa.
Ale v posledních letech se pozice otočily. Česko má letos k postupu na mistrovství světa daleko. Zato slovenskému týmu dorostla hvězdná generace kolem Marka Hamšíka nebo Martina Škrtela, v roce 2010 postoupila do osmifinále mistrovství světa, o šest let později do stejné fáze Eura a nyní se může dočkat dalšího velkého postupu.
Marek Hamšík ze Slovenska (v modrém) u míče v utkání proti Litvě.
Marek Hamšík ze Slovenska (v modrém) u míče v utkání proti Litvě.
Vladimír Weiss ze Slovenska (v modrém) se prodírá mezi dvěma protihráči z Litvy.
Vladimír Weiss ze Slovenska (v modrém) se prodírá mezi dvěma protihráči z Litvy.
„Jsem si jistý, že ten podzimní zápas proti Slovinsku také zvládneme,“ zdůraznil Ján Greguš, kterého si čeští fanoušci mohou pamatovat z Jablonce.
Slovenská reprezentace navíc myslí i na budoucnost. Jedenadvacítka pod vedením českého trenéra Pavla Hapala postoupila na mistrovství Evropy a už nyní byli v áčku mladíci jako třeba 21letý Matúš Bero, 22letý Albert Rusnák nebo dokonce 19letý László Bénes, který v uplynulé sezoně odehrál osm bundesligových zápasů za Mönchengladbach a proti Litvě zažil reprezentační debut.
„Měl jsem z těch mladých kluků velmi dobrý pocit. Myslím, že mají obrovský potenciál a že můžou být budoucností naší reprezentace. A László Bénes? Přiznávám, hodně mě překvapil, protože jsem ho doteď moc neznal. Na svůj věk disponuje neuvěřitelnou technikou i přehledem ve hře. Možná s námi byla budoucí hvězda, popisoval Hamšík.
Jestli se na mistrovství světa dostane zlatá i nastupující generace slovenského fotbalu, rozhodnou poslední čtyři podzimní zápasy proti Slovinsku, Anglii, Skotsku a Maltě.
Podrobné informace získáte zde:Fotbalové Dresy Levně.

„Rozplakal jsem tolik lidí, až se za to trochu stydím. Přitom já se cítím jako ten nejšťastnější člověk na světě,“ říká.
Na příští sraz fotbalové reprezentace už přijet nemusí. „Dokud mě tu budou tolerovat, dorazím pomoct vždycky,“ poví okamžitě.
Chřadne, ničí ho děsivá nemoc ALS. Aby bylo jasno předem, ani jednou během rozhovoru nezazněl název amyotrofická laterální skleróza, on tomu přezdívá rýmička.
„Dokud je dech, je život. Já se smrti nebojím,“ řekne s úsměvem a těžko si může všimnout, jak mi z těch slov naskočila husí kůže.
Mikuláš má zázračné prsty, díky nim pracuje u národního týmu fotbalistů i futsalistů. Jenže teď už prsty příliš neovládá, krabatí se mu. Košili si nezapne, netrefí klíček do zámku, při chůzi zadrhává, jídlo si naběračkou nenandá. Na masírování používá hřbety dlaní, lokty. A ví, že bude hůř. Daleko hůř.
„Dostal jsem jednu z nejsložitějších nemocí na světě, tak jsem se zařekl, že ji zkusím zastavit. Jako bych hlídal Messiho, což je taky nejsložitější soupeř. Vypíchnu mu aspoň balon? Mám proti němu šanci? Můžu ho vymazat? Třeba nebude mít svůj den. Je to švanda.“
Není to švanda, ale když drobného laskavého muže posloucháte, chce se vám Messiho bránit s ním.
Všichni o vás vyprávějí, jak obdivuhodně bojujete.
Kdo se nepere, za rok za dva zemře. Nebo je minimálně na vozíku. Pokud tu nemoc neberete jako neštěstí a snažíte se ji pochopit, věřím, že máte šanci si prodloužit život. Stephen Hawking je pro mě velká inspirace. Sice je ve všem limitovaný, ale žije. Génius napojený na vesmír. Musím to udělat podobně, ne se litovat.
Jde to, nepoddat se?
Já tomu říkám rýmička, což je pro chlapa obvykle smrtelná nemoc. Nebudete mi věřit, ale když to lékaři objevili u Mariána Čišovského, intenzivně jsem cítil, že mě to čeká taky. Zajímalo mě, jestli dokážu být statečný jako on. Každou chvíli bojuju o každou buňku ve svém těle. Ale musím bojovat jemně, vlastně skoro nebojovat, abych tu nemoc nevystrašil. Silně věřím, že mám poměrně velkou naději, že ji zastavím.
Jak? Léky neexistují.
Jsem rád, že nejsou. Lék by totiž vyléčil jen tělo, ne duši, ne mě. Aby to nevyznělo příliš ezotericky nebo okultisticky. Prostě musím naslouchat přírodě, abych pomohl sám sobě.
Přátelům, kterých máte mraky, říkáte, že tu rýmičku vnímáte jako požehnání.
Svým způsobem ano. Jako kluk jsem chtěl hrát fotbal, byl jsem hodně talentovaný obránce, mířil jsem do ligy. Dokázal jsem číst útočníkům myšlenky a hlídal ty nejlepší. Ale nedával jsem góly, tak táta kdysi navrhl, že jakmile půjde můj útočník střídat, ideálně znechuceně už o přestávce, je to jako můj gól. Kolikrát jsme si na dálku zatleskali: Jo, gól! V osmnácti jsem si těžce zranil koleno a bylo po fotbale.
Masér českých fotbalistů Vladimír Mikuláš.
Narážíte na svůj přístup k životu, je to tak?
V první chvíli to vypadalo jako velká osobní tragédie, jenže zároveň mě to nasměrovalo k masážím, akupunktuře, k pomáhání lidem. Byl to dar, protože jinak bych se ke své práci dostal až třeba v pětatřiceti, a bůhví jestli. Člověk nikdy nedostane úkol, který nemůže zvládnout. Já jsem teď holt dostal úkol, který je krapet složitější.

Podrobné informace získáte zde:Fotbalové Dresy pro Děti.